Rok, kdy zmrzlo všechno. A přesto vzniklo něco krásného.
Už bychom se nejraději k zakletému roku 2024 vůbec nevraceli. Ale je potřeba vysvětlit, proč naše tři vína nesou označení Moravské zemské víno. Jsou to totiž viná, kterým u nás říkáme záchranné víno.
Poté, co nám celý ročník 2024 zmrzl a nesklidili jsme ani jednu jedinou bobulku, stáli jsme před otázkou: Co teď? Na skladě jsme měli víno z předešlých ročníků jen ve velmi malém množství. Čekat na další sklizeň celý rok a pak ještě dalších šest měsíců, než z hroznů vytvoříme nová vína, nalahvujeme je a připravíme k prodeji – to prostě bez zadlužení nešlo. Jediným řešením byl nákup hroznů v jiném vinařství.
A tak jsme se rozhodli, že hrozny nakoupíme. Jenže s námi zmrzla celá 700hektarová česká vinařská oblast. Museli jsme tedy hledat u kolegů na Moravě. Vydali jsme se mezi naše kamarády a nakonec nám nesmírně pomohl Jirka Salay, který pracuje v Sedleckém vinařství a domluvil nám odkup jejich hroznů. Dohodli jsme se na pěti odrůdách. Zpočátku to vypadalo, že problém je vyřešený a hroznů bude dost.
Tady ale začalo teprve to pravé dobrodružství.
Sehnat chladírenský vůz, který umí dokonce i mrazit, abychom hrozny převezli v co nejnižší teplotě přes celou republiku k nám do sklepa – to byl oříšek. Bylo potřeba sladit načasování volného chladícího vozu se sběrem hroznů, který se řídí počasím. Tohle si prostě nemůžete naplánovat dopředu na konkrétní den. Příroda má své procesy a těm se musíte přizpůsobit.
Pár dní před sběrem nám zavolali, že nejsou lidi a sklizeň proběhne kombajnem. Nikdy jsme neměli hrozny sebrané strojem. Vždycky jsem byl proti tomu. Ale když řešíte, že lidé nejsou a jen tak nebudou, a musíte sklidit, jinak vám hrozny shnijí – pak pochopíte, že je to pro mnohá vinařství nevyhnutelná budoucnost. Rádi bychom všechno sbírali ručně, ale je to v dnešním světě čím dál větší utopie.
Nakonec vše klaplo – až na jednu věc. Místo pěti odrůd jsme dostali jen dvě: Ryzlink Vlašský a Pinot Gris. Obě odrůdy jsme zdárně v dobré teplotě dostali do sklepa a začali pracovat na ročníku 2024, který nám doslova zachránil život. Tyto dvě odrůdy nám doplnily sklep tak, abychom mohli přežít.
Ale vlastně to tím nekončilo 🙂
A teď ta nejlepší část příběhu.
Ještě než jsme nový ročník 2024 nalahvovali, měli jsme v už tak prázdném sklepě jedno víno, které tam mělo původně zrát ještě několik let – Hibernal polosladký 2021. V tu dobu de facto neprodejné víno, protože k 28 g cukru mělo 12 g kyseliny, a i přes ten cukr to bylo na jazyku prostě pekelné. Takové víno s extrémně vysokou kyselinou pije opravdu málokdo. Ty, které znám, spočítám na prstech jedné ruky.
Naštěstí ale Pinot Gris z Moravy měl kyselinu pouhých 5 g. A naštěstí Jakubovu ženu Ivču napadlo, jestli by se Hibernal nedal s něčím smíchat. A pak nás to trklo! Pinot, který byl ve sklepě připravený na lahvování, měl nízkou kyselinu a vyšší zbytkový cukr. Co kdybychom to smíchali?
Zajel jsem pro lahev Hibernalu a začali jsme míchat v různých poměrech. Nejlepší varianta? 40 % Pinotu Gris a 60 % Hibernalu. Nezbývalo tedy než vzít necelých 4 000 lahví Hibernalu, odšpuntovat je, nalít zpět do tanku a přidat Pinot z moravských hroznů.
A to, co jsme vytvořili, je opravdu krásné víno.
Část jsme nechali na Frizzante, které je bohužel už vyprodané. Cuvée 2 SRDCE se stalo naším nejprodávanějším polosladkým vínem. Úspěch, kam se podíváte.
A proč právě „2 SRDCE"?
Protože hrozny pocházejí ze dvou odrůd, ze dvou regionů, ze dvou vinařství – ze dvou vinařských srdcí, kdy jedno pomáhá druhému přežít do další sklizně. Do dalšího lahvování. Do dalšího příběhu.
